Velká zářící koule se ztrácí kdesi za obzorem. Doprovází ji strhující
podívaná na červánky, které se ponořují do tmy.
Když slunce zapadne, vidím, jak lidé ozařují své domácnosti světlem
žárovek a pohled na dřívější domy se mění v obrovské umělecké plátno. Každé
okno, které je součástí této nádherné světelné mozaiky, má v sobě příběh, který
každý večer sleduji.
Studený vzduch s sebou nese stopy spáleného uhlí a dřeva. Procházím
se po vlhkém chodníku ze starých cihel a sleduji, jak se nad chodníkem mihotá
nenápadný obláček mlhy. Všude je ticho.
Po překonání prvních pár ulic, nacházím první okno. Nemyslím si, že
jsem neomalený, když jen nakouknu. Protáhnu se oknem tak lehce, jako když vás
vítr jemně pohladí po tváři. Vidím skupinu mladých lidí, kteří slaví narozeniny
jedné z mladých slečen. Pohled na tuto zábavu mě velice vysílil. Mnoho
alkoholu, křiku a hlasité hudby ve velice malém prostoru není moc prospěšné mým
uším. A proto se rozhodnu uzavřít toto okno a zmizet.
Když se na ulici snažím zbavit zvuku a slov té uřvané hudby, které
jsem byl právě svědkem, nechtěně zakopnu a spadnu na kamennou zem. Naštěstí
necítím bolest, tak jsem se jen zvednu a opráším si můj starý tmavomodrý kabát.
Když se konečně vzpamatuji, po mém hloupém pádu zaměřím oči na okno,
které mi doslova ozařuje tvář. Jeho světlo svítí jemně růžovou barvou, které i pod mou
studenou kůží dokáže vyvolat pocit tepla. Když opět vklouznu jako blesk do
okna, tak zde nacházím ne moc velký pokoj, řekl bych dívčí, s novým nábytkem,
který ozařuje velký růžově zářící lustr. Na velké posteli s nebesy a nemálo
plyšovými zvířátky sedí dvě dívky. První líčí té druhé o klucích, kteří se o ni
snažili v klubu, který pravidelně navštěvuje. Druhá dívka jakoby se právě
probudila z hlubokého spánku, navázala na téma tím, že popisovala, jak se svým
přítelem strávila noc v hotelovém pokoji. Asi po hodině strávené v tomto pokoji
ve společnosti dívek, jsem se necítíl moc dobře. Jejich bezvýznamné tlachání o
svých vydařených a nevydařených vztazích mě nutí pokoj mladých dam
opustit.
Zklamaný po mé další návštěvě se svěšenou hlavou potácím se mezi
domy. Času do příchodu obrovské zářící koule už moc nezbývá, avšak pořád mám
čas najít ještě okno, které by mě mohlo zaujmout a které bych mohl prozkoumat.
A přece! Vidím to přímo před sebou. S velkým hlukem mužských tenorů se žene z
okna velmi hustý a mléčný dým cigaretového kouře. Jedná se o okno staré
hospody, která je však na své poměry velice moderní. Muži zde mohou zaujímat
pozice u hraní šipek nebo kulečníku. Provětrat si peněženku přes lákavě zářící
automaty. Nebo jen posedět s kolegy a probrat jejich ženy nebo náplň jejich
dne.
Vedle velkého dřevěného sloupu, který je oblepen obrázky nahých žen,
sedí partička čtyř mladých chlapců. Jsou, už od pohledu, nejmladší v tomto
podniku. Sedám si tedy k nim a čekám, co z toho bude.
Chlapecké první téma je sport. Sdělují si své poznatky jak z domácí
fotbalové scény, tak i z té zahraniční. Dalším žhavým tématem je automobil a
jeho vlastnosti. Chlapci si zde vykládají o svých dosažených úspěších a výborných
dovednostech. Musím přiznat, že mě toto předhánění se, kdo je lepší v tom a v
tamtom opravdu nebaví.
V momentě, kdy začalo téma dívky a vibrace, které jsem cítil z jejich
rozkroků, mě dostaly ven zpět do temné ulice.
Bloudím temnotou a snažím se najít útočiště ve světlech. Zjišťuji,
že ani tam pro mě není místo a proto se jako každý večer ukryji do stínů a budu
tam sám. Možná budu naivně čekat, až se pro mě někde rozsvítí okno a uvítají
mně zde lidé, se kterými budu rád a oni budou rádi semnou.
Děkuji
Příběh o sledování lidí
na Instagramu (okna). o samotě a nacházení lidí, se kterými si stín bude mít co
říct.
