Začínáme

Je tolik věcí, o kterých člověk může psát a přesto je to tak složité. Je tolik slov ve slovníku, které zde mohou obsadit bílé místo a svými pixely ho začernit, aby vznikla slova, která vám čtenářům sdělí můj záměr.

 Protože je to můj první článek, tak nechám pixely začernit papír něčím zbytečným. Snad mi odpustíte…

NĚCO O MNĚ

Jsem ztracené dítě a jsem ztracený stařec. V mých očích jsou krvavé slzy po mateřské lásce. Harmonie tónů léčí mou duši. Štítím se krve na těle mých přátel.

…Přátel? …

Látka a barvy jsou má záliba. V očích ostatních, jak z jiného světa vypadám. Jsou oni nebo já ti hloupí?

Každý den stejné obličeje vidím. Každý den stejná slova slyším. Kreativita a osobitost jsou zavražděny! Hnusí se mi v tomto světě žít!

To jsem já.

Nebojte se. Vím, že kdybych takto psal i nadále, nikdo by to nečetl. Nebo ano?