Stín

Velká zářící koule se ztrácí kdesi za obzorem. Doprovází ji strhující podívaná na červánky, které se ponořují do tmy. 

  Když slunce zapadne, vidím, jak lidé ozařují své domácnosti světlem žárovek a pohled na dřívější domy se mění v obrovské umělecké plátno. Každé okno, které je součástí této nádherné světelné mozaiky, má v sobě příběh, který každý večer sleduji. 

  Studený vzduch s sebou nese stopy spáleného uhlí a dřeva. Procházím se po vlhkém chodníku ze starých cihel a sleduji, jak se nad chodníkem mihotá nenápadný obláček mlhy. Všude je ticho. 

  Po překonání prvních pár ulic, nacházím první okno. Nemyslím si, že jsem neomalený, když jen nakouknu. Protáhnu se oknem tak lehce, jako když vás vítr jemně pohladí po tváři. Vidím skupinu mladých lidí, kteří slaví narozeniny jedné z mladých slečen. Pohled na tuto zábavu mě velice vysílil. Mnoho alkoholu, křiku a hlasité hudby ve velice malém prostoru není moc prospěšné mým uším. A proto se rozhodnu uzavřít toto okno a zmizet. 

  Když se na ulici snažím zbavit zvuku a slov té uřvané hudby, které jsem byl právě svědkem, nechtěně zakopnu a spadnu na kamennou zem. Naštěstí necítím bolest, tak jsem se jen zvednu a opráším si můj starý tmavomodrý kabát. Když se konečně vzpamatuji, po mém hloupém pádu zaměřím oči na okno, které mi doslova ozařuje tvář. Jeho světlo svítí jemně růžovou barvou, které i pod mou studenou kůží dokáže vyvolat pocit tepla. Když opět vklouznu jako blesk do okna, tak zde nacházím ne moc velký pokoj, řekl bych dívčí, s novým nábytkem, který ozařuje velký růžově zářící lustr. Na velké posteli s nebesy a nemálo plyšovými zvířátky sedí dvě dívky. První líčí té druhé o klucích, kteří se o ni snažili v klubu, který pravidelně navštěvuje. Druhá dívka jakoby se právě probudila z hlubokého spánku, navázala na téma tím, že popisovala, jak se svým přítelem strávila noc v hotelovém pokoji. Asi po hodině strávené v tomto pokoji ve společnosti dívek, jsem se necítíl moc dobře. Jejich bezvýznamné tlachání o svých vydařených a nevydařených vztazích mě nutí pokoj mladých dam opustit. 

 Zklamaný po mé další návštěvě se svěšenou hlavou potácím se mezi domy. Času do příchodu obrovské zářící koule už moc nezbývá, avšak pořád mám čas najít ještě okno, které by mě mohlo zaujmout a které bych mohl prozkoumat. A přece! Vidím to přímo před sebou. S velkým hlukem mužských tenorů se žene z okna velmi hustý a mléčný dým cigaretového kouře. Jedná se o okno staré hospody, která je však na své poměry velice moderní. Muži zde mohou zaujímat pozice u hraní šipek nebo kulečníku. Provětrat si peněženku přes lákavě zářící automaty. Nebo jen posedět s kolegy a probrat jejich ženy nebo náplň jejich dne.

  Vedle velkého dřevěného sloupu, který je oblepen obrázky nahých žen, sedí partička čtyř mladých chlapců. Jsou, už od pohledu, nejmladší v tomto podniku. Sedám si tedy k nim a čekám, co z toho bude. 

  Chlapecké první téma je sport. Sdělují si své poznatky jak z domácí fotbalové scény, tak i z té zahraniční. Dalším žhavým tématem je automobil a jeho vlastnosti. Chlapci si zde vykládají o svých dosažených úspěších a výborných dovednostech. Musím přiznat, že mě toto předhánění se, kdo je lepší v tom a v tamtom opravdu nebaví. 

V momentě, kdy začalo téma dívky a vibrace, které jsem cítil z jejich rozkroků, mě dostaly ven zpět do temné ulice.

  Bloudím temnotou a snažím se najít útočiště ve světlech. Zjišťuji, že ani tam pro mě není místo a proto se jako každý večer ukryji do stínů a budu tam sám. Možná budu naivně čekat, až se pro mě někde rozsvítí okno a uvítají mně zde lidé, se kterými budu rád a oni budou rádi semnou.

                                                                                                                             Děkuji

Příběh o sledování lidí na Instagramu (okna). o samotě a nacházení lidí, se kterými si stín bude mít co říct.